Jak jsem slíbila, tak plním. Připravila jsem článek o několika pražských kavárnách, které jsem v poslední době navštívila a nějakým způsobem mě zaujaly. Rozhodně to nebude první a poslední článek z téhle série, protože se ze mě vyklubal pořádný kavárenský povaleč a už mám na seznamu dalších dvacet kaváren, kam se chystám. Kdybyste měli taky nějakou oblíbenou, moc ráda uvítám další tipy. A pro mimo pražské - nebojte, něco mimo naše hlavní město taky vyhrabu, jen to asi nebude v nejbližší době. Ještě bych ráda upozornila, že já osobně si do kavárny zajdu na kafe, limonádu či dortík, snídaně a podobné věci ve zvyku nemám, ze všeho nejvíc mi jde asi o to prostředí, ten design. Prostě si ráda jdu sednout někam, kde je to roztomilý, a pokecám s kámoškou. Na jídlo si radší zajdu do čínský restaurace, hah. KAFE PRAGOVKA Poměrně nově otevřená kavárna nacházející se kousek od metra Vysočanská v komplexu zapomenutých budov. Stylem hodně podobná Vnitroblocku (který osobně vážně nemám ráda, a to k...

Zdravíčko! Už tááákhle dlouho jsem nepsala žádný článek, kde bych se pořádně vykecala. V historii tohohle blogu možná nebyl takovej článek ani jeden. Nějak jsem neměla tu potřebu sdělovat každej krok, kterej udělám. Ale teď tu potřebu mám, tak se do toho rovnou pusťme. Kde začít? Možná oslavou kamarádky táty padesátin (trochu složitost). To jsem si tak přisedla k nějakejm chlapům, chvíli jsme si povídali a pak z nich vypadlo, že jsou právníci. Bylo jim taky kolem padesátky. A víte co? Mně to tak vůbec nepřišlo. Stačí tak strašně málo, možná pár skleniček alkoholu, a jsme všichni úplně stejný. Tam vevnitř. Jestli je nám 16 nebo 50, jestli jsme studenti, právníci nebo ředitelé zeměkoule, jsme všichni jen lidi. A lidi jsou v něčem prostě všichni stejný. Všichni se chceme bavit, chcem se smát a užívat si. Poslední dobou taky hodně vymetám pražský kavárny a tak mě napadlo, jestli byste o nich třeba nechtěli článek? Nějakou inspiraci, kam si jít vyfotit fotku na instagram (haha)? V souvislos...

Mooc bych se chtěla omluvit za to, jak tady na to kašlu. Jenomže já pořád někde lítám, jezdím, zkrátka tak nějak docela žiju v realitě a ne tady a když už něco píšu, věnuji se spíš samiksobe . Nicméně v mezičase jsem napsala zase nějaké ty básničky, tak se o ně s vámi podělím. Stojím před tvým domem a chci ti dát to poslední sbohem přemýšlím, proč se nedokážu vzdát někoho, kdo mi uměl jen lhát s kým jsem si neměla co říct kdo mi nikdy nevyšel vstříc u koho jsem byla jedna z mnoha a nikdy mi to nevadilo, proboha kdo mi nikdy sám od sebe nenapsal a stejně vždycky co chtěl, dostal komu jsem věřila všechny ty řeči a naivně si myslela, že mě to léčí říkám měj se a odcházím možná zas sama sebe nacházím myslet na tebe si zakážu jen si nejsem jistá, jestli to konečně dokážu - - - - - - Chceš zas cítit jeho tep jak se zrychlil vždycky hned když věci kolem ztichly jste jen vy dva vaše těla je to jen hra, co jsi (ne)chtěla ale teď si nejsi jistá, jestli tahleta hra prostá je to, po čem toužíš neb...

Dlouho jsem tu nebyla. A mám k tomu jeden prostý důvod - já už zase někde lítala. Tentokrát to byla Barcelona, kde poblíž měli na několik týdnů zamluvený apartmán příbuzní a nabídli nám, že se na týden můžeme připojit. A tak jsme projeli několik místo, koupali se v moři i bazénu, popíjeli víno i sangrii a dali si k večeři pravou španělskou paellu s mořskýma potvoroma, který nejím. Park de la Ciutadella, Barcelona Hned první den jsme navštívili Barcelonu. A upřímně? Ta byla pro mě velkým zklamáním. Je tam několik krásných míst, jako například tenhle park, ale jinak jako město celkově na mě vůbec dojem neudělala. Pont del diable, Tarragona Za to Tarragona a právě tenhle akvadukt, to vážně stálo za to. V Tarragoně je i velký amfiteátr, je to zkrátka historické město a ta atmosféra na vás úplně dýchá. Montserrat A největším (milým) překvapením pro mě byl Montserrat. Klášter sám o sobě ani ne, ale když se vyjede ještě víc nahoru lanovkou, ty výhledy?! Po výhledech na Madeiře tohle pro mě mo...

Ten den jsem za tebou jela s tím, že se to stane. Byli jsme tak nějak domluvení, že se spolu vyspíme. Já totiž hodně ráda provokuju přes internet. Žádám o fotky a v reálu na sebe nenechám ani sáhnout. Jela jsem k tobě se smíšenými pocity. Moc jsem o tom ani nepřemýšlela. Já v tomhle ohledu byla vždycky hodně opatrná a tak jsem si ani nedokázala představit, že by se to opravdu stalo. Nevěřila jsem tomu, že budeš první, komu to dovolím. A zároveň jsem hrozně chtěla, abys první byl. Bylo to šestýho ledna. Tři králové. Je to dost dlouho na to, abych zapomněla detaily, a dost krátko na to, abych zapomněla, jak jsem se ten den cítila. Seděla jsem na tvojí posteli a chtělo se mi brečet, protože jsem vůbec nechápala, co tam dělám. Kdo jsem, kdo jsi ty, proč jsem tě poznala a jestli je tohle správný. Chvíli jsme si povídali, chvíli jsme se mazlili. A ono se to pak prostě stalo. Na všechny ty obavy, které jsem předtím měla, jsem si ani nevzpomněla. Bylo to takový přírozený, nechat tě mě svléknou...

Po neskutečně dlouhé době píšu článek, který není ani dopis, ani báseň, a upřímně se cítím docela nesvá. Jako bych už zapomněla, jak se takové povídání píše. Nicméně, ráda bych vám pověděla o mém čtyřdenním výletu do Basileje. Mojí prioritou bylo letět - protože miluju letadla (ostatně to si můžete všimnout i na mém instagramu . Teď jsem ztratila asi veškerou mou anonymitu, ale co, beztak většina z vás už dávno ví, kdo vlastně jsem) a protože letět třikrát do roka mi prostě nestačí, já chtěla letět čtyřikrát! A tak jsem našla levné letenky. Do Švýcarska. Je to trochu paradox, protože ve Švýcarsku je všechno tak minimálně 2x dražší než u nás, ale letenky jsou téměř nejlevnější. Nu, a tak jsem poprvé v životě letěla Airbusem a jinou aerolinkou, než Travel servicem. Ale tím vás asi nebudu zatěžovat. Basilejské letiště se ve skutečnosti nachází ve Francii, protože samotná Basilej je vlastně takové trojmezí mezi Francií, Švýcarskem a Německem. Je tam i jedno místo, kde sedíte ve Švýcarsku a...

Všechno jsem řekla jen tobě ty hnusný věci, co mám v hlavě a tys věděl, jak těžký to je vyhrabat se z toho hnoje vůbec nechci myslet na to kdybys nebyl takový zlato možná bych tu nebyla už ani já - - - - - - Občas si přeci jen vzpomenu jak v tom podzimním večeru tvoje ruka zkoumala moje nahý tělo tak moc jsem se snažila, aby se to stalo, že to pak snad ani smysl nemělo jen jsi mě přinutil něco cítit tou neznámou cestou se dál a dál řítit říkal jsi všechny ty nádherný slova a já ti je veřila znova z toho mi nezbylo už vůbec nic ty vydal ses cestou vstříc někomu jinýmu novýmu, hezčímu a já zase nebyla dost dobrá to abych se vydala najít dalšího moravskýho obra ty tvoje necelý dva metry... (hah, dnešní básnění je takový trochu víc hravý, řekla bych)