Dlouho jsem tu nebyla. A mám k tomu jeden prostý důvod - já už zase někde lítala. Tentokrát to byla Barcelona, kde poblíž měli na několik týdnů zamluvený apartmán příbuzní a nabídli nám, že se na týden můžeme připojit. A tak jsme projeli několik místo, koupali se v moři i bazénu, popíjeli víno i sangrii a dali si k večeři pravou španělskou paellu s mořskýma potvoroma, který nejím. Park de la Ciutadella, Barcelona Hned první den jsme navštívili Barcelonu. A upřímně? Ta byla pro mě velkým zklamáním. Je tam několik krásných míst, jako například tenhle park, ale jinak jako město celkově na mě vůbec dojem neudělala. Pont del diable, Tarragona Za to Tarragona a právě tenhle akvadukt, to vážně stálo za to. V Tarragoně je i velký amfiteátr, je to zkrátka historické město a ta atmosféra na vás úplně dýchá. Montserrat A největším (milým) překvapením pro mě byl Montserrat. Klášter sám o sobě ani ne, ale když se vyjede ještě víc nahoru lanovkou, ty výhledy?! Po výhledech na Madeiře tohle pro mě mo...

Po neskutečně dlouhé době píšu článek, který není ani dopis, ani báseň, a upřímně se cítím docela nesvá. Jako bych už zapomněla, jak se takové povídání píše. Nicméně, ráda bych vám pověděla o mém čtyřdenním výletu do Basileje. Mojí prioritou bylo letět - protože miluju letadla (ostatně to si můžete všimnout i na mém instagramu . Teď jsem ztratila asi veškerou mou anonymitu, ale co, beztak většina z vás už dávno ví, kdo vlastně jsem) a protože letět třikrát do roka mi prostě nestačí, já chtěla letět čtyřikrát! A tak jsem našla levné letenky. Do Švýcarska. Je to trochu paradox, protože ve Švýcarsku je všechno tak minimálně 2x dražší než u nás, ale letenky jsou téměř nejlevnější. Nu, a tak jsem poprvé v životě letěla Airbusem a jinou aerolinkou, než Travel servicem. Ale tím vás asi nebudu zatěžovat. Basilejské letiště se ve skutečnosti nachází ve Francii, protože samotná Basilej je vlastně takové trojmezí mezi Francií, Švýcarskem a Německem. Je tam i jedno místo, kde sedíte ve Švýcarsku a...

Zdravíčko, jelikož jsem nedávno přiletěla z Kanárů a momentálně jsem zase se školou na horách, času opravdu nemám nazbyt, lítám po přednáškách, rozjíždím projekt (o kterém vám určitě taky napíšu), upravuju fotky a snažím se něco psát, ale vůbec nestíhám. Tak se alespoň podívejte na fotky a po lyžáku už se snad ozvu s něčím smysluplným, to zase budu mít času až až.

To jsem tak nedávno měla chuť vzít foťák, přepnout ho do černobílé a prostě jít fotit ty kaluže, který se vytvořily na chodnících. Fascinuje mě to. Zaostřovat na tu vodu a vnímat, jak se to každou chvilkou mění. Jednou vidíš tohle a podruhý něco jinýho. Zase je to o úhlu pohledu. Vždycky je to ten úhel pohledu. Možná vám to nic neřekne, ale já se v těch odrazech našla a hodlám se na ně teď mnohem víc zaměřit.

Vánoční svátky si užívám naplno. S rodinou, kamarády, sama. A mimo jiné po nekonečně dlouhé době i s foťákem, který jsem vytáhla na vánoční procházku Prahou. Moc Vánočního na fotkách tedy není, za to ten západ Slunce ale stojí za to! A jak si užíváte poslední letošní dny vy?

Poslední dobou je všeho tak nějak strašně moc, snažím se psát, ale nejde mi to. Nedokážu si uspořádat myšlenky a jednoduše nejsem spokojená s tím, co píšu, takže co se týče aktivity, můj blog vcelku pláče. Když už ne žádná moudra či dopisy, alespoň vám ukážu pár fotek z Itálie, kde jsem byla nedávno na zájezdu se školou. Verona Trento Pisa Florencie Inu, času na focení bylo málo a nálada nebyla vůbec, takže s fotkami nejsem absolutně spokojená, nicméně Toskánsko je nádherná část Itálie a tak jsem si říkala, že by byla škoda se o to s vámi nepodělit.

A protože venku panuje září jako vyšité, člověk skoro aby chodil ve dvou zimních bundách, je ten pravý čas se ještě na chvíli vrátit zpátky do tropů - na Madeiru. Je mi smutno, jak tu tak sedím a zírám na ta fota. Hned bych se tam vrátila. Třeba rovnou na celou zimu.