Dopisy na konec světa | 08

F.,

přeskočím všechny ty pokusy, kdy jsem ti psala, jestli se neuvidíme. Kdy jsem shodou okolností byla na Moravě, kousek od tvého bydliště, ale tys zrovna neměl čas. Překočím to až do přítomnosti. Až do pátku, 4. ledna 2019, kdy jsem u tebe zase byla. Napsala jsem ti na Silvestra, opilá, protože už jsem to nedokázala vydržet. Nechápu, co to do mě vjelo. Asi jsem jenom měla potřebu si po roce všechno zopakovat. A ujistit se, že některý věci se přece jen změnily. Hlavně uvnitř mě.

Nic jsem nečekala. Co bych asi tak mohla, když jsem ti sama napsala jen "kdy dáme ten sex"? Pokoj plnej okvětních lístků růží jsem ani čekat nemohla. Bylo to jiný. Už vůbec jsme neměli společný téma. Všechno, co jsi řekl, mě akorát uvtrdilo v tom, že bych s tebou už spát neměla. Že jsi měl mezitím tolik holek, že to ani nechci vědět. Nebo že problém s otcema holek máš často. Normální holka by po tomhle snad utekla, ne? Nikdo nechce bejt ta stopadesátá, ta jenom na sex. Já taky nikdy nechtěla a vždycky jsem říkala, že taková nebudu. A pak jsem se jednou z nich stala a ani si neuvědomila jak. Nechci už psát nic o tom sexu, o tom, jak mě to bolelo. Fyzicky a asi i psychicky. O tom, že jsi mi ani nedal pusu na rozloučenou a neřekl to, co jsem si tak moc přála zase slyšet. Že jsem hezká. Místo toho jsi mě málem zadusil polštářem, když jsi mi držel vlasy a přiřážel.

Nechci o tobě psát takhle, protože vím, že si to svým způsobem nezasloužíš. Udělal jsi přesně to, o co jsem tě žádala. A byla moje chyba, že jsem ti nevysvětlila, že takhle si to nepřeju. Nikdy jsi neudělal nic špatně. A zároveň úplně všechno. Choval ses ke mně jak ke kusu hadru, ale zároveň ses ptal, jestli to bolí, pomohl jsi mi uvědomit si několik věcí ohledně mě a mýho těla a toho, že je krásný. Nevidím tě jako negativní osobu, ačkoliv všechny moje kamarádky ano. Nevěřím tomu, že jsi špatný člověk. Jen máš hodně vrstev a málokoho tam dovnitř pouštíš. Vím, že je toho spousta. Že tě nezajímá jen alkohol a holky. Přece to nemůže být jenom tohle. A mrzí mě, že jsi mi nic víc neukázal. Pořád se sama sebe ptám, proč jsem tě nedokázala nechat jít. Proč jsem se ti neustále vnucovala, i když jsem z tvojí strany žádnej zájem neviděla. Teď už, tehdy tam byl. Ale asi jsem přišla na odpověď - já tě chtela poznat. Jako doopravdy. Všechny tvoje vzlety a pády. Zlomený srdce. Jaká byla tvoje první pusa a první sex. Chtěla jsem přijít na to, proč se chováš tak odtažitě. Proč nikomu nechceš bejt blíž.

Vždycky mě zajímali tajemný lidi. Ty, který si postavili kolem sebe zdi. Protože já si je někdy stavím taky.

Nevěřím tomu, že existujou špatný lidi. A každej máme důvod k tomu, proč se chováme tak, jak se chováme. Vím, že ty ten důvod máš taky. A zároveň vím, že už se ho nikdy nedozvím. Trhá mi to srdce, ale došlo mi, že to tak bude nejlepší. Když jsme se loučili, cítila jsem, že je to naposled. Už ti nemám co napsat. Co říct.

Napsat tenhle dopis pro mě bylo vůbec nejtěžší. Protože je nejspíš poslední. A protože jsi ve mně vyvolal tolik pocitů, který nedokážu zformulovat.

Měj se krásně. Doufám, že najdeš někoho, koho za ty zdi pustíš.

A děkuju. Nevím přesně za co, ale děkuju. Asi jen za to, že jsi v mym životě byl. Že jsem s tebou měla svůj první sex a ani přes to všechno toho nelituju.

A zároveň ti chci říct, ať se zamyslíš. Kolika holkám jsi už zlomil srdce. A to úplně zbytečně.

Sbohem, Filipe.