čekala jsem na tu pusu, kterous mi před rokem dal, ale ona nepřišla a já nechápu, na co sis to tehdy hrál, když jsi jen chtěl, abych odešla pokaždý, co se loučíme, tak to bolí, když vím, že už se nikdy neuvidíme a bojím se, že ty rány se nezahojí cítila jsem, že je to naposledy, co jsem ti blíž už nemám silu lámat ty ledy víš? ty zdi, co sis postavil a nikoho tam nepustíš ty zdi, co ještě nikdo nezbořil a tak mě prostě opustíš ve tmě, samotnou s otázkama, na který neznám odpověď, ale vím, že ty zdi se nepohnou a já? Já byla jen další hloupá oběť

F., přeskočím všechny ty pokusy, kdy jsem ti psala, jestli se neuvidíme. Kdy jsem shodou okolností byla na Moravě, kousek od tvého bydliště, ale tys zrovna neměl čas. Překočím to až do přítomnosti. Až do pátku, 4. ledna 2019, kdy jsem u tebe zase byla. Napsala jsem ti na Silvestra, opilá, protože už jsem to nedokázala vydržet. Nechápu, co to do mě vjelo. Asi jsem jenom měla potřebu si po roce všechno zopakovat. A ujistit se, že některý věci se přece jen změnily. Hlavně uvnitř mě. Nic jsem nečekala. Co bych asi tak mohla, když jsem ti sama napsala jen "kdy dáme ten sex"? Pokoj plnej okvětních lístků růží jsem ani čekat nemohla. Bylo to jiný. Už vůbec jsme neměli společný téma. Všechno, co jsi řekl, mě akorát uvtrdilo v tom, že bych s tebou už spát neměla. Že jsi měl mezitím tolik holek, že to ani nechci vědět. Nebo že problém s otcema holek máš často. Normální holka by po tomhle snad utekla, ne? Nikdo nechce bejt ta stopadesátá, ta jenom na sex. Já taky nikdy nechtěla a vždyck...