Rok 2018
Uh, rok 2018? Jak bych ho jen zhodnotila? Plný různých poprvé, možná i nějakých těch naposled, nových lidí, zkušeností, poučení. Dřív jsem ho rozepisovala měsíc po měsící, ale dělo se toho tolik, že to by ani nešlo. Proto bych se ráda ohlédla jen za těmi nejkrásnějšími zážitky. Nejspíš tady budu mluvit vcelku otevřeně, tak se, prosím, nelekněte. Třeba hned té první události, že.
→ První sex. O tom jsem tady vlastně psala. To jsem se tak na Tři krále ocitla na strahovský koleji s jedním moravákem a udělala něco, čeho jsem se děsně bála. Ačkoliv mi to přineslo hodně bolesti (fyzický i psychický), nikdy toho litovat nebudu. A ráda na to vzpomínám, i když to pořád ještě trochu bolí. Vlastně docela dost.
→ Tenerife. V únoru jsem s rodinou odjela na Kanáry, což si mimochodem v roce 2019 zopakuju. Hodně jsme cestovali po ostrově, mluvili na španěly italsky, užívali si ta panoramata a jednoduše docela hezky zrelaxovali.
→ SAMI(K)SOBĚ. To byla jednoznačně ta největší část letošního roku. Rozběhla jsem projekt, který má momentálně kolem 500 followerů na instagramu. Ačkoliv je někdy zatraceně težký se věnovat tématu duševního zdraví a poslouchat všechny ty příběhy, moc mě to baví. A hlavně cítím, že to má smysl. A to nejen pro mě.
→ Kamarádku srazilo auto. To rozhodně není jedna z nejhezčích událostí, nýbrž jedno velké poučení. Došlo mi, jak moc rychle se cokoliv může stát. A jak je důležitý, abychom si říkali, že se máme rádi, abychom si vážili lidí kolem, protože nikdy nevíme, kdy je vidíme naposledy. Kamarádka je naštěstí úplně v pořádku, ale na ten večer rozhodně nikdy nezapomenu.
→ Kouzelnické soutěže. Jedna v Uherském Hradišti a druhá v Týně nad Vltavou. Rozhodně jedny z nejlepších zážitků, ne-li úplně nejlepší. Lidi, kteří se tam schází, jsou neskutečně pozitivní a přátelští tvorové. A když si tak stojím na té soutěži (i když letos jsme nesoutěžily, eh), říkám si, co bych bez toho všeho dělala. Je to taková jistota. Vím, že se mám na co těšit. A že to prostě vždycky bude stát za to.
→ Letadla. Ty jsem milovala vždycky. Ale až teď mě to tak nějak úplně vtáhlo. Fotím je. Sleduju je. Lítám v nich. A děsně to miluju.
→ Lana del Rey. Aneb Aerodrome. Brečela jsem skoro celou dobu, co Lana byla na podiu. Nedokážu vysvětlit, co pro mě její hudba a vlastně celá její osobnost znamená. Ten koncert byl něco neskutečnýho.
→ Prázdniny. Ty jsem se rozhodla shrnout do jednoho bodu, protože to bylo vlastně celý jeden velkej skvost. Nejdřív jsme letěli do Švýcarska, pak do Španělska. Viděla jsem tolik nádherných věcí a zároveň se zase utvrdila v tom, že to naše Česko je stejně nejkrásnější. Trávila jsem spoustu času s kamarády, jak v Praze, tak třeba v Krkonoších, Plzni nebo Mladé Boleslavi.
→ New York. O tom jsem psala relativně nedávno. Byl trošku zklamání, ale s odstupem času na něj opravdu ráda vzpomínám.
O všemožných kalbách, oslavách, kavárnách a procházkách nemá cenu podrobněji psát. Co jsem se za letošní rok naučila si můžete přečíst na webu samiksobě. Musím ale říct, že to byl dobrý rok. Že jsem si v sobě urovnala spoustu věcí a některý naopak rozházela, ale mám se dobře. Vlastně skvěle. Trávila jsem hodně času s rodinou a urovnala si priority. Mám kolem sebe lidi, který mám ráda a oni mají rádi mě. A řekněte mi, co je víc? Nebylo samozřejmě vždycky krásně. Ale na ty špatný věci a dny ráda zapomínám. Ta osmnáctka byla skvělá. A já za ní hrozně moc děkuju.
Krásný nový rok všem!
Komentáře
Okomentovat