Začínáme zase od jedničky, neboť J. už jsme opustili. (A taky neboť si našel přítelkyni) Teď je tu někdo další, komu chci psát. Ten příběh je vlastně úplně jiný, a přitom tolik stejný. Tak pojďme na něj. - - - - - - - - - - Milý F., je několik věcí, které bych ti chtěla říct. Nejraději bych psala o tom, co se stalo v poslední době, ale zvykem je začínat od začátku. Tak tedy, vraťme se zpátky do sprna. Na Madeiru. Vzpomínáš? Už na pražském letišti jsem si všimla dvou vysokých kluků. Měli stejná červená trička. Ale nijak zvlášť mě nezaujali, byli jedni z mnoha. Potom jsme se setkali při boardingu. Letěli s náma, tím stejným letadlem na ten samý ostrov. Na Madeiře se na mě jeden z nich usmál. Všimla jsem si ho, protože měl asi dva metry. S kamarádkou jsme si říkaly, jak super by bylo, kdybychom se potkali ve stejném hotelu. Ale autobusem s naší cestovní kanceláří nejeli. Myslely jsme, že to skončilo. A možná by bylo dobře, kdyby to tak bylo. Ale my se sešli na recepci našeho hotelu. Vůbec...

Na tvojí posteli objímals mě, jako bychom konečně byli celí Na chvíli zapomenout na to všechno kolem, na tu mysl neutěšenou a pak si říct sbohem Všechno je to špatně, ale nedokážu se toho vzdát, už si pamatuju jen matně, jaký to bylo, s tebou spát - - - - - - - - - - - Po neskutečně dlouhé době ze mě vypadlo několik dalších básniček. Je to zvláštní, teď psát o někom jiném. Když odešel J., najednou jsem nevěděla, jak psát. Už nebylo o čem. Ale momentálně je tu někdo jiný, jak jistě víte. Moravák. Tak nějak mi zase dal důvod, proč psát.

Nu, a dneska bych se vám v první řadě chtěla omluvit. Kašlu tady na to. Ale já kašlu úplně na všechno. Je špatný období. Už zase. Je to nekonečný. A jsem z toho hrozně unavená. A v druhé řadě bych vám chtěla povyprávět o tom, jak jsem se zase kamarádíčkovala na těch ohavnejch strahovskejch kolejích s moravákem, kterej za to ale vůbec nestojí. To mě tak nějak na apríla napadlo si z něj udělat srandu. Ale protože to jako sranda nakonec moc nevyznělo, napadlo mě něco mnohem horšího a to to, že bych se zase chtěla podívat do toho jeho mrňavýho pokoje. Už během toho chatování mě v podstatě pořád jenom štval, nejde se s ním domluvit, má tak vysoký ego, že si myslí, že jakmile pískne, já poběžím, a zkrátka je to úplně k nesnesení. Jenomže víte co? Když on pískne, já fakt běžím. V pátek jsem mu trochu vynadala. Že nechci, aby to bylo jenom o sexu. Že prostě taková nejsem. Ale já nějak nevím, co jsem. Dělám věci, který jsem dřív odsuzovala, zkouším, selhávám, hledám a nemůžu najít. Po té naší h...