Výkřiky do prázdna #2

Inu, to jsem si tak seděla v lavici, pozorovala mého spolužáka, na kterého koukám dennodenně celých pět let a pak mi došlo, že je něco jinak. Že na něj koukám jinak. Tak, že bych mu chtěla být mnohem blíž, než jsem vždycky byla. Protože vypadá přesně jako ten chlapec, kterýmu jsem šestýho ledna dala úplně všechno. A tak jsem si sepsala dalších pár výkřiků do prázdna, týkající se spolužáka, toho chlapce i mě. Možná vám to nic neřekne, ale pro mě to prostě význam má.

Někdy se prostě
do někoho zamilujem,
i když víme, že
je to špatně

- - - - - -

Víš, on vypadá jako ty,
ale on je tady
a ty už ne

- - - - - -

Tvoje ruce na mým těle
byly jako
bych zas konečně
žila

- - - - - -

Jsem až ta poslední
možnost,
ta nedostatečná


- - - - - -

Deprese je temnota,
ale v každý tmě
je i světlo

- - - - - -

Ale kdo by mě miloval,
když ani nevím,
jak milovat


gif, aesthetic, and alternative image

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dopisy na konec světa | 02

Jak jsem to nezvládla

Jen tak být.