klíč ke štěstí

Inu, ono se děje spoustu věcí. Tu škola, tu oslavy, tu taneční, tu kalby, tu noví lidé, tu staří známí. Je toho všeho tak moc, je to jako hurikán zážitků, myšlenek a lidí, všechno se míchá, začíná, končí. Lidé spíše přícházejí, než odcházejí. A když je poprosím, aby po tom všem doopravdy odešli, najednou nechtějí. Ale o tom jindy. To si tak někdy sednu a sesmolím další bezcenný dopis na konec světa.

A víte co? Ono je to všechno vlastně strašně jednoduchý. Jedu domů, auto je narvaný lidma, který znám odjakživa. Byli moje dětství, a pak, když jsem odešla za novejma lidma, zapomněla jsem. Anebo snad oni zapomněli. Už jsme se nepotřebovali. A trvalo nám několik let, než jsme se zase našli. A tak jedeme, každej je obohacen o lidi z nový školy, o vzlety a pády, každej jsme si za tu dobu něco zažili. A je to nádherný, protože si zase máme co říct. Smějeme se a já skoro pláču, protože mi to dojde. Jak je to tak hrozně jednoduchý. Stačí totiž mít kolem sebe ty správný lidi. A když se rozhlídnete, zjistíte, že je jich šíleně moc. Možná jsou to lidi, který znáte celej život. Možná to jsou ty, který jste poznali před měsícem, týdnem, včera. Možná to jsou úplně všichni kolem vás.

Brala jsem to jako samozřejmost. Lidi, který jsou kolem mě. Tak moc jsem se zaměřila na to, co se děje ve mně, až jsem zapomněla, co je venku. Zapomněla jsem žít.

A když jsem přijela domů, napsala jsem J. Napsala jsem si o ty prachpitomý nudes, jako jsme to tehdy dělávali. Už dlouho mě neoslovil jménem. A teď přišlo Moni. Věřte nebo ne, bylo to jako dřív. Jako by se nic špatnýho nikdy nestalo, byli jsme zase dva středoškoláci, který mezi sebou mají něco víc, než kamarádství. A je to přesně to, co chtějí.

Usmívala jsem se celej večer. Protože je všechno tak, jak bejt má. Není to ideální - ale to nikdy nebude. Musíte to přijmout. A přestat se ve všem tolik nimrat, patlat a plácat, přestat tak naléhat, protože ono to přijde samo.

Klíčem ke štěstí je mít kolem sebe ty správný lidi.

Fakt, takhle jednoduchý to je.

A pokud si řeknete, že je nemáte, podívejte se.

Taky jsem si to nemyslela.

Ale mám. Každej máme.

Mrzí mě, že jsem si to neuvědomila dřív.

Že jsem se pořádně nepodívala.