DIARY | Madeirská dobrodružství
Nuže, dámy a pánové. Pravděpodobně by bylo na místě vám oznámit, že opravdu netuším, kam se poděly ty dva měsíce prázdnin a že do školy mám připravenou akorát jednu propisku, nicméně o tom dnešní článek rozhodně nebude. Ještě se na chvíli totiž vrátíme do těch prosluněnných dnů, do toho konce prázdnin, který jsem prožila na Madeiře.
Madeira - řekne se, a člověk hned začne přemýšlet, kde že to vlastně je. Málokdo na to doopravdy přijde. Je to jednodušše pár ostrůvků, pouze dva obydlené, zhruba na úrovni Maroka, uprostřed Atlantiku. Je to dosti dálka, a tak vás ani nepřekvapí, že je to tam úplně jiné. A je to úplně neskutečné.
Na samém začátku vás čeká deváté nejnebezpečnější letiště světa, neboť jinak se tam z pevninské Evropy nedostanete. Když - a pokud - úspěšně přistanete, nejspíš se zastavujete na každých pár metrech a vůbec nechápete, kde jste se to ocitli. Je to nádhera. Domečky a roztomilá políčka se krčí v obrovských kopcích, silnice se klikatí po útesech a ztrácí se v tunelech, vrcholky hor se schovávají v mracích. Nezní to úžasně? To, co u nás roste jako bylina, oni znají jako keř. Jejich stromy jsou v Česku keře. A naše stromy? Ty tam vlastně ani nemají. Je to absolutně něco jiného. Dole u oceánu se cítíte jako na normální dovolené u moře. Stačí vyjet pár metrů do hor a jste skoro v Alpách. Východní mys je zase jako poušť. Za jeden den vlastně projedete několik zemí a vegetačních pásem, přitom se nacházíte pořád na jednom a tom samém malém ostrově. Je to neuvěřitelné. Ani teď nemám slov na to, co jsem viděla. Bylo to prostě jako v ráji a pokud bych si měla vybrat jednu destinaci, kam se určitě jednou vrátím, byla by to právě Madeira (a Velká Británie). Najednou mi všechno ostatní přijde takové nudné, nezajímavé, všední. Návrat do Prahy jsem skoro obrečela.
Kromě jiného jsou naše výlety na ostrovy také plné všelijakých failů. Před dvěma lety nám na řecké Lefkadě v autě vypadávala páka. Mysleli jsme, že to už nic nepřekoná. Překonalo. Letos jsme málem upálili spojku, natankovali benzín do nafty (díky bohu, že jenom málem) a vytvořili spoustu zajímavých slovních spojení, jako například moučnatý banán. Zkrátka je na co vzpomínat.
Abych se nerozplývala jenom nad Madeirou, zmíním se zde i o dvou bratrech. Shodou okolností s námi z Prahy letěli dva vysocí kluci v červených tričkách. Jeden dosti pohledný, druhý tak nějak ušel. Po příletu na Madeiru se na nás ten méně pohledný usmál a zmizel. Nebyli se stejnou cestovkou. Mysleli jsme, že tím to skončilo. A pak jsme se potkali na recepci našeho hotelu. Dny ubíhaly a my si navzájem v bazénu kradli míčky, večer sem tam klábosili ostravsko-moravsko-pražsky. Ke konci téměř jenom ostravsko-moravsky, neboť jejich přízvuk nás trochu pohltil. Taky se možná trochu zamilovávaly do toho pohlednějšího a praly se o něj (ne tak doslova, spíše jsme se nad ním s kamarádkou rozplívaly). Hráli kukadlovanou (neboli hru kdo dřív uhne pohledem), kde mezi námi proběhlo neskutečně moc věcí. Bylo to zvláštní. Nazývali se knedlíkem a ještěrkou, polemizovali o všem možném i nemožném. Házeli se do bazénu - málem (tedy to spíš jen já s tím pohledným). Rozpačitě se každou noc loučili a doufali, že tyhle prokecané večery nikdy neskončí. Samozřejmě, že skončit musely.
Domů si odvážím akorát několik fotek z letiště, otisk prstů pohledného na mojí paži, protože mi přejel po tetování z New Yorkeru za 29 Kč (co si budem, v tu chvíli jsem málem odpadla) a neurčitý souhlas, že se setkáme v Praze (oba jsou zde na vysoké). Možná taky trochu zlomené srdce, neboť se nikdy nedokážu smířit s tím, že věci končí, nikdy už takové nebudou a některé lidi prostě nejde mít v životě věčně. Musí přicházet a odcházet. Ale upřímně doufám, že tihle dva ještě chvíli zůstanou. A že slib setkání v Praze nebyl jen výkřikem do prázdna.
Nevím, co si o tom málu, které proběhlo mezi mnou a pohledným, myslet. Ty pohledy a jeden dotek na letišti něco říkaly. Ale co? Těžko říct. Možná to pro něj nic neznamenalo. Jsem z toho zmatená.
Jedno je mi ale naposto jasné - byl to jeden z nejlepších týdnů mého života, za letošní prázdniny rozhodně ten nejlepší. Jak - a jestli - to bude pokračovat je ve hvězdách, ale jsem ráda za všechno, co se stalo. Bylo to krásné.
Komentáře
Okomentovat