Dopisy na konec světa | 09

Milý J.,

během období, kdy jsi nebyl ve škole, se stalo spoustu věcí. Snad každý víkend jsem někde byla a tak trochu zkoušela zapít to, že mi chybíš. Marně. Bavila jsem se kamarády a bylo mi fajn, ale nikdy jsem se neubránila tomu, ti napsat. A párkrát se mi dokonce povedlo i říct pravdu. Ale nikdy jsi to nebral vážně, neboť jsi věděl, že jsem pila. A já to za střízliva nebyla schopna zopakovat. Nicméně jeden večer se s námi v hospodě uvelebil jeden kamarádky známý. Na(ne)štěstí jel přesně stejným směrem a autobusem. Staly se tam věci, které jsem si úplně nepřála. A když mě doprovodil až domů, měla jsem pocit, že dělám špatnou věc. Víš, bylo to, jako bych tě podváděla. Je to dost usměvné, když si uvědomím, že tys během našeho přátelství s jinými spal úplně běžně. Celé to byla ironie. Když jsem se líbala s tebou, tehdy, představovala jsem si někoho úplně jiného. A když jsem se líbala teď s někým jiným, představovala jsem si tebe. Tak zoufale jsem potřebovala cítit tebe a hledala jsem tě v někom jiném.

Den na to jsme se shodly, že po tvé maturitě obnovíme naše přátelství s výhodami. Týden před maturitou ses objevil v Bille. Měl jsi namířeno do školy, tos mi psal, ale zrovna v tu chvíli, kdy já byla v tom obchodě, ty ses tam zjevil. Věř, že se mi nikdy nic takového nestalo, ale já měla takovou radost, že tě vidím. Nedokážu to moc vysvětlit, nikdy předtím jsem nikoho tak ráda neviděla. Zlepšil jsi mi den, možná i celý týden, a to se jen tak někomu nepovede. Nezajímalo mě, že by nás mohla vidět celá škola, jednoduše jsem tě potřebovala obejmout. Potřebovala jsem cítit tvoje tělo blízko toho mého. Do školy jsme šli spolu. Tak trochu jsem utekla kamarádce, ale tys byl asi přednější. A pořád jsi.

Myslím, že to byla ta chvíle, kdy jsem si uvědomila, že nic víc nechci. Chyběl jsi mi a nikdy jsem se o tebe nechtěla dělit, ale byl jsi kamarád. A tak jsem tě měla ráda. Hodně, ale ne víc.

A mám tě tak ráda pořád.

Tvoje nika