Dopisy na konec světa | 07

Milý J.,

po nedlouhém rozmýšlení jsem se ocitla na tvé oslavě. Už v mírné náladičce, neboť jsem ještě předtím strávila nějaký čas s kamarády. Na samém začátku jsme tam byli zhruba čtyři - já, ty a tvoji kamarádi. Bavil ses se mnou a všechno se zdálo být v pořádku. Možná doopravdy bylo. Průběžně přicházeli další lidé, mezi nimiž se objevily i dvě slečny ze školy, které v tu dobu nepatřily zrovna mezi mé oblíbené. Ten večer se to ale změnilo, neboť jsem zjistila, že naše názory na různé lidi se absolutně shodují, skvěle jsme se bavily a vůbec mi nevadilo, že tě nemám jenom pro sebe. Konec konců, byla to Tvoje oslava a zakazovat ti bavit se s někým jiným by bylo nepřípustné. Však já se taky bavila s jinými. A byla jsem šťastná. Když ale pozdě večer nastal čas odchodu, loučil ses s přeživšími, objímals je a já tam stála s těmi slečnami. Povídaly jsme si o tobě. Co se říká, jaký opravdu jsi a jaký bys mohl být. Škoda jen, že je tak málo lidí, kteřé tě doopravdy znají. Anebo znají alespoň tu druhou část - tu pravou a ne tu, která je všeobecně rozšířená. Protože ta ve skutečnosti ani neexistuje. Nebo možná jenom doufám v to, že to, co si spoustu lidí myslí a ty to popíráš, doopravdy není pravda.

Při odchodu z hospody jsi mi sáhl na zadek. Bylo to, jako bychom byli něco víc, než kamarádi. Něco víc, než kamarádi s výhodama. Kolem bylo plno lidí ze školy, kteří to mohli roznést. A tys to přesto udělal. Zase jsem se cítila jako bych pro tebe znamenala víc, než ti ostatní. Bylo to tak? Nejspíš ne.

Cestou na metro jsme se tak nějak bavili všichni se všemi, mírně podnapilí a šťastní. Někdo pokračoval do klubu a někdo šel domů. Já byla v té druhé skupince lidí. Tady už jsme se defnitivně museli rozloučit. Objali jsme se, tím naším způsobem, naléhavým, jako bychom se navzájem potřebovali. Dal jsi mi při tom pusu do vlasů. A tohle už vážně někdo viděl, zaregistrovala jsem nevěřícný pohled jedné maturantky. Možná z toho vzniklo to, co se o mně (či nás) říká teď. Ale tehdy mě to potěšilo, cítíla jsem se, jako bych vyhrála. Jako bys byl můj a nikdo by mi tě nemohl vzít. Dosti mylná představa, neboť od té doby jsme se ani pořádně neviděli.

Co to pro tebe znamenalo?

S láskou,

nika